Úvod
- Hlavní stránka

Prosiměřice
- Historie a zajímavosti
- Publikace o Prosiměřicích
- Prosiměřicko na mapě

Vlastivědné zajímavosti
- Znojemsko
- Regionální WWW
- Osobnosti regionu
- Prosiměřické okolí
- Architektonické památky
- Příroda v okolí Prosiměřic

Cestopisy
- Novinky
- Nabídka cestopisů

Evropa
- Albánie
- Gruzie
- Chorvatsko
- Makedonie
- Portugalsko
- Řecko
- ©panělsko

Asie
- Izrael
- Mongolsko
- Uzbekistán
- Vietnam

Afrika
- Egypt


Počítadlo návątěv
pocitadlo
 

Splněný klukovský sen - cesta k pyramidám


Již jako dítě školou povinné jsem si při hodinách dějepisupřál poznat Egypt. Myšlenky mně ulétaly vždy do fantasie minulých i budoucích časů. Chtěl jsem vidět na vlastní oči pyramidy, tu jejich úžasnou nádheru, monumentálnost. Procházet se kolem Sfingy, brouzdat se v horkém písku Sahary, plavit se po Nilu, bájné životadárné řece jež přinášela Egyptu bídu, život i bohatství, poznat Údolí králů, Egyptské archeologické muzeum s nesčetnými památkami nalezenými v objevených hrobkách atd.

Splněný klukovský sen - cesta k pyramidám

Mé dávné dětské sny se téměř začaly naplňovat, když jsem v lednu 1997 odcestoval na tři měsíce do Izraele s cílem pracovat v kibucu, vydělat nějaké peníze, procestovat Izrael a zpátky jet domů přes vytoužený Egypt. Jenomže osud tomu chtěl jinak. V Izraeli jsem si sehnal práci, přátele a tato nádherná, biblická, rozporuplná i nebezpečná , exotická a kouzelná země mne uchvátila natolik, že jsme tam zůstal. Navštívil jsem několikrát Jordánsko, vrátil se zpět do Tel Avivu či Jeruzaléma kde jsem bydlel. Egyptský sen ale nebyl stále vyplněný.

Splněný klukovský sen - cesta k pyramidám

Až teprve v červnu 2000 jsem po čtyřletém pobytu v Izraeli chystal se podívat poprvé domů. Napadlo mne, že konečně pojedu přes vytouženou zemi a budu tam tak dlouho, až poznám vše co chci vidět.

V Tel Avivu jsem zašel do cestovní kanceláře Mazada Tours, která zprostředkovává autobusové spojení Izraele s Káhirou a koupil si společně s kamarády Petrem a Romanem za 130 USD tři zpáteční jízdenky. Vyřídili jsme si víza na měsíc pobytu, platná ještě tři měsíce a o půl osmé jsem už seděli v klimatizovaném autobuse jedoucím přes Negevskou poušť k přechodu Rafah. Tento přechod je ale od října 2001 pro turisty uzavřený pro neustálé potyčky Izraelců s Palestinci. Po tradičním, tentokrát krátkém  výslechu vedeném střídavě v angličtině a ruštině, protože vyslýchající byla původem Ruska a anglicky dobře nemluvila, po nás chtěli ještě na izraelské straně výstupní poplatky 50 NIS. Uhradila je ale za nás agentura u níž jsme koupili jízdenky a už jsme v Egyptě.

Zde přestupujeme do egyptského autobusu stejné agentury a v doprovodu vojenské eskorty pokračujeme do Káhiry. Vojenský doprovod je na této lince nutný pro bezpečnost cestujících po přepadeních extrémisty, které v minulých létech proběhly. Prý se o tom psalo i v českém tisku. Přejíždíme Sinajský poloostrov, všude stejná bezútěšná poušť, hory, vádí, všechny odstíny žlutohnědé a okrové barvy jako v Negevu, žízeň a horko. Ještě, že mám pořádnou láhev vody sebou. Odpoledne kolem třinácté hodiny přijíždíme do šíleně přelidněné Káhiry. Přiznám se, že jsem zažil už všelicos, ale takový blázinec a lidský mumraj ještě ne. Nejen, že nás okamžitě pohltil dav, ale také se na nás vrhli taxíkáři a naháněči z různých hotelů a penzionů.

Po neustálém odmítání a odhánění hotelových naháněčů jsme si sehnali relativně levné ubytování a vyšli na první poznávací cestu do neuvěřitelně hlučných a přelidněných káhirských ulic, uliček a tržnic. Spát jsme šli hodně pozdě po půlnoci.

Káhira je velkoměsto, mající ještě o pět milionů víc obyvatel, než celá naše republika. Jeho počátky leží ve staré Koptské čtvrti. V roce 641 n. l. byl tehdejší římský Babylon dobyt Amr Ibn Al-asem. Z vojenského tábora dobyvatelů postupně vzniklo město nazvané Fustat, což znamená „stan“. V roce 750 n. l. celé město během divokých bojů mezi Abbasidy a Omajidy, až na mešitu Amr, bylo vypáleno a shořelo. Vítězní Abassidové město obnovili a rozšířili je o severní část El-Askar. Za vlády Ahmeda Ibn Tuluun v létech 868 – 883 bylo sídlo přemístěno ke kopcům Jaschkur a centrem se stala mešita Ibn-Tuluun. Dnes je to nejstarší zachovaný islámský komplex s třetí nejstarší mešitou v Egyptě.

Jméno -Káhira - se datuje kolem roku 969, kdy byl Egypt opět dobyt, tentokrát Fatimidy a město bylo pojmenováno podle tehdejší konstelace Marsu „el –Kahir“ jako „vítězné“ . V dalších staletích pod vládou sultánů město vzkvétalo. V roce 1176 byla postavena Citadela. Byly vystavěny nesčetné mešity, medresy, paláce. V roce 1517 dobyli Káhiru za vlády Selima I. Osmané. O tři staletí později v roce 1805 po obsazení Napoleonem byla Citadela převzata Mohamedem Ali, který ji opravil a založil kolem nové městské čtvrti. Dnešním centrem největšího města Afriky je Midan el-Tahrir. Hodiny a hodiny se toulám uličkami obchodních center ze 14. století Khan El-Khalili, Kerdasah nebo Harrania, které pulsují nefalšovaným orientálním životem a ruchem určitě stejným a nezměněným po celá staletí.

Splněný klukovský sen - cesta k pyramidám

Konečně stojím před nejznámější stavbou světa, Cheopsovou pyramidou, kterou jsem poprvé spatřil v učebnici dějepisu v základní škole, na malé černobílé reprodukci.

Je úžasná, její velikost mne ohromuje. Byla postavena králem Cheopsem ze 4. dynastie asi 2650 př. n. l., a stojí na ploše úctyhodných rozměrů 210 x 210 metrů o výšce 137 m. Původní výška byla asi o devět metrů vyšší. Slunce pálí, jemný písek, který se dostal do tenisek vůbec nevnímám. Další je Chefrenova pyramida, která stojí poněkud jižněji a působí vyšším dojmem. Fotím Sfingu, gigantickou sochu ležící před Chefrenovou pyramidou.Nejmenší z trojice pyramid je dvaašedesátimetrová Mykerinova. Po fotografických hodech si kupujeme zlevněné studentské vstupenky a necháme se unášet prohlídkou vnitřku mohutné stavby.

Sakkára je jedno z nejstarších pohřebišť z dob faraonů. Přibližně asi 24 faraonů a desítky dvořanů tu našlo klid. Pokud ovšem nebyly hroby již dávno vyloupeny a zneuctěny jejich ostatky. Nejstarší kamenná stavba světa, Džóserova stupňovitá pyramida vypadá jako gigantická hromada kamení. Kousek od ní stojí Unasova pyramida, krále z páté dynastie.

Skupiny turistů z celého světa se tu procházejí, fotí anebo utrácejí dolary za suvenýry. Těch se tu nabízí obrovské množství. Ale asi dvacetkrát dráž, nežli kdekoliv jinde. A to lze ještě hodně usmlouvat. Skupina mladých arabských kluků nabízí možnost svezení se na velbloudovi, či koních. Zlákala mně jízda na koni. Rád na něm jezdím. V Lunagalu jsem každý týden dělal několikahodinové projížďky po Golanách a okolo Galilejského jezera.

Po krátké domluvě jsem si vybral bílého arabského hřebečka, nasedl na něj a s Alim, jak se jmenoval Arab, který koně půjčoval, jsme si dali závod. Mezi písečnými dunami jsme se oba řítili vstříc poušti. Ovíval mne horký vzduch a za mnou se vířil jen sypký, jemný saharský písek. Bylo to něco úžasného. Ali měl zřejmou radost, že si to může s někým rozdat, takže jsme závodili dost dlouho a daleko. Kolem byla jen písečná poušť a pyramidy.

Luxor je městem paláců v Thébách, které se staly již od roku 1540 př.n.l hlavním městem sjednoceného Egypta. Théby byly také kultovním místem boha slunce Amuna. Karnacký chrám, po staletí faraóny rozšiřován a zkrášlován, svědčí o nebývalém bohatství města.

Celý areál je obrovským gigantickým muzeem pod širým nebem. Připadáme si tu jako mravenečci v porovnání s rozměry staveb, stovek sloupů, obelisků, soch. A následují další chrámy Sethose I., Deir el-Bahri, Deir el-Medina a další. Kolosy Memnon jsou 17,5 m vysoké sedící figury a odhadem asi 700 t těžké.

V Údolí králů jsme už unaveni horkem a spoustou dojmů. Ve skalních štolách tu bylo nalezeno 64 hrobů králů. Nejkrásnější je asi Sethose I. Ve stometrové hloubce s nádhernými nástěnnými obrazy nakreslenými na vápencových stěnách. No a samozřejmě, světoznámá Tutanchamónova hrobka objevená v roce 1922 Angličanem Carterem. Ještě že jsem si vzal na cestu hodně filmů. Můj Canon EOS 300 je snad celý nažhavený neustálým fotografováním.

Po shlédnutí pyramid je obrovským zážitkem návštěva Egyptského muzea se sbírkami staroegyptských kulturních pokladů přes 5000 let starých. Vidět Tutanchamónův zlatý poklad a jeho zlatou masku - to stojí i za nekřesťanské vstupné!

Každý večer, v kavárničce na břehu Nilu při vynikající černé kávě a studené vodě, hledíme okouzleni na neopakovatelnou hru barev zapadajícího slunce a kýčovité scenérie se siluetami palem, pyramid. Neodolali jsme a poslední den jsme věnovali projížďkám po posvátném Nilu a pozorování života na jeho březích z paluby malé rybářské lodě.

Po několika denním pobytu v Káhiře a okolí, jedeme dolů podél Nilu na jih země, poznávat další památky, oázy a nasávat úžasnou atmosféru starého Egypta promíšenou s dnešním životem a okouzlující přírodou kolem.

©lapák © 2005