Úvod
- Hlavní stránka

Prosiměřice
- Historie a zajímavosti
- Publikace o Prosiměřicích
- Prosiměřicko na mapě

Vlastivědné zajímavosti
- Znojemsko
- Regionální WWW
- Osobnosti regionu
- Prosiměřické okolí
- Architektonické památky
- Příroda v okolí Prosiměřic

Cestopisy
- Novinky
- Nabídka cestopisů

Evropa
- Albánie
- Gruzie
- Chorvatsko
- Makedonie
- Portugalsko
- Řecko
- ©panělsko

Asie
- Izrael
- Mongolsko
- Uzbekistán
- Vietnam

Afrika
- Egypt


Počítadlo návątěv
pocitadlo
 

Hadí farma u My Tho


Z města My Tho, ležícího na břehu jednoho z početných ramen delty Mekongu, přibližně na 10.rovnoběžce, jsme vyjeli kolem poledne. Náš mikrobus Saigonturistu s usměvavým Nguyenem se neuvěřitelně rychle za neustálého houkání klaksonu, prodírá obrovskou spoustou cyklistů, mopedů, nákladních aut, chodců, rikšů. Předjíždíme zleva i zprava. A to nejméně pět cyklistů se porůznu drží za četné výstupky a držáky našeho mikrobusu! Největší město stejnojmenné provincie má asi 120 tisíc obyvatel a tak jako všude zde na jihu Vietnamu není patrné, kdy jsme město opustili a kde začíná "volná" krajina. Všude je nepředstavitelné množství lidí. Slunce pálí, máme otevřená okna i dvéře mikrobusu, ale není to vůbec znát. Teplota je opět kolem 32oC a vlhkost odhaduji na 80%. Takže uvnitř mikrobusu i venku je tradiční atmosféra prádelny.

Silnice po níž jedeme je úzká, něco mezi asfaltkou a uježděnou štěrkovitou cestou. Kolem palmy, banánovníky, obrovská spousta lián vytváří občas tunely nad silnicí, mezi tím probleskují rýžoviště či močály. Podél cesty jsou všude bambusové chatrče, různé přístřešky a plno lidí. Houkání klaksonu jde všem na nervy , ale bez toho se tu snad nedá vůbec jet. Asi po dvaceti minutách jízdy se na silnici objevují , mimo všeho jiného, veliké hromady nevymlácené rýže. A tak se podílíme na výmlatu letošní jedné ze tří sklizní této nezbytné obilniny. Jinde zase kola mikrobusu drtí naskládané listy palem přes silnici, z nichž se potom vybírají vydrcená a změkčená vlákna a pletou se z nich košíky, kabelky a jiné potřebnosti denního života. Ovšem frekvence aut je tu velmi malá, cyklistů sice tradičně mnoho,takže výmlat trvá asi dost dlouho. Přes všechny překážky se úspěšně blížíme k hadí farmě na níž se těší především Vašek s Mirkem. Oba kvůli plazům sjezdili snad celý svět.

Konečně zastavujeme u obrovského pandanu obrostlého epifytními rostlinami, kapradinami a jak pomocí dalekohledu určil Zdeněk i jedním druhem orchideje. Pod stromem stojí bambusový přístřešek - místní "motorest" s nabídkou občerstvení v podobě banánů a obrovské hromady ananasů, kokosových ořechů a několika teplých minerálek. Vybírám si z hromady zelených kokosových ořechů dva a malý klučina mačetou vždy velice šikovně odsekne část ořechu. Potom již jen hltavě piji překvapivě chladný a velmi příjemně osvěžující nápoj , průzračné kokosové mléko. K farmě je jen pár desítek metrů. Je to několik zděných budov a přístřešků, bazénů a klecí a to vše obklopené zelenou stěnou okolní džungle. Procházíme mezi jednotlivými pavilony a bazény plných nejrůznějších druhů hadů .Jsou jich desítky . Není divu,vždyť v oblasti celé jihovýchodní Asie se udává více nežli 300 druhů plazů. Pravda, mimo hadů tu chovají i jiné plazy. Ovšem ti většinou na rozdíl od nebezpečných hadů, se pohybují volně po stezkách v celém areálu farmy a nepochybně tu jsou i takoví, jež se do farmy dostávají volně z okolní džungle.

Hadí farma u My Tho

Protože se jedovatí hadi vyskytují v některých oblastech ve velkém množství, zajímalo nás zda jsou častá uštknutí a s jakými následky. K překvapení nám místní odborníci řekli, že k uštknutí dochází poměrně málo. Hadi totiž před člověkem spíše prchají, útočí velmi vzácně. K uštknutí dochází většinou při náhodném šlápnutí na hada nebo při chůzi v nepřehledném terénu.

Nejnebezpečnějším hadem je kobra královská (Ophiophagus hannah) ovšem naštěstí je vzácná. Hojněji se vyskytující kobra indická (Naja naja) se často chová v klecích a s oblibou se upravuje a nabízí ke konzumaci. Velmi nebezpečný je banánový had (Trimeresurus gramineus) i když uštknutí nebývá časté. Ve Vietnamu jsou velmi rozšířené druhy rodu Trimeresurus, například T. connatus,T. jerdonii,T. macrosquamatus, T. monticola a další. Z chřestýšovitých je to na severu Vietnamu ploskolebec (Agkistrodon acutus), na jihu A.rhodostoma) a v okolí Vinh Moa ( A.annamensis). V některých oblastech jsou rozšíření korálovci z rodu Calliophis. Podél celého pobřeží Vietnamu se vyskytuje více jak dvacet druhů mořských hadů z čeledi Hydrophidae. Prý se objevují i v deltě Mekongu, ale i v jiných řekách blízko pobřeží. Jejich jed je snad podobný jedu curare.

Kromě jedovatých hadů je v celé zemi spousta druhů nejedovatých. Z nich nejznámější je krajta, dosahující délky až devíti metrů. Nepochybuji o pravdivosti údajů i o množství jedovatých hadů ve Vietnamu, ale naši herpetologové vyhledávali specielně místa možného výskytu hadů, pronikali do džungle, prohledávali v neustálém loveckém napětí kde co, ale neulovili kromě ještěrek a gekonů vůbec nic. Nejlepších "úlovků" se jim dostalo na tržištích a u pouličních prodavačů. Prostě měli smůlu, ale bohatá nabídka všeho možného z fauny Vietnamu na jakémkoliv tržišti je snad plně uspokojila.

Kolegové herpetologové jsou jako u vytržení, fotografují, zapisují, zakreslují, zpovídají zřízence. Svými odbornými dotazy i správným určování jednotlivých druhů si okamžitě získávají sympatie a úctu místních chovatelů a odborníků. Celá farma je vlastně zařízena pro výzkum hadího jedu, pro výrobu tradičních léků lidového léčitelství a na séra proti hadímu uštknutí. Dokonce u vchodu do farmy je možné si vybrat a koupit různé mastičky vyrobené místními odborníky. A ty jsou velmi účinné.

Statistiky uvádí, že z počtu uštknutých jedovatým hadem a po aplikaci různých místních tradičních léků, zemřelo jen asi 2-3 % postižených. A to ještě většinou bezprostředně po uštknutí anebo během dopravy k lékaři či léčiteli. Za všeobecného veselí si dává Vašek kolem krku asi dvoumetrovou krajtu mřížkovanou (Python reticulatus), vážící snad 25 kg, jak sděluje okolostojícím. Zájemců o fotografování s krajtou na ramennou je kupodivu víc. Já se takových radovánek raději vzdávám a využívám chvíle k pozorování okolní vegetace. Je opět na co koukat! Z okolních stromů visí nádherně kvetoucí liány, doslova vodopád červenofialových buganvilejí, kvetoucí ibišky, fíkusy a mnoho dalších, naprosto pro mne neznámých rostlin. Uviděl jsemasi dvoumetrový keř červeně kvetoucího sapanu (Caesalpina pulcherrima) s množstvím dozrávajících lusek. A tak hned sbírám první úlovky do sáčků, kterých mám v batůžku na zádech značnou zásobu.

Botanik J.Haager uvádí,že se prý snadno množí právě čerstvými semeny. Semena sapanu jsem sbíral již ve Vung Tau. Moji pozornost upoutaly nádherné bonsaje , jež ve velkýchkeramických nádobách byly rozmístěny v zadní části farmy mezi bazény s hady. Byly to především překrásné exempláře Jatropha podagrica s pěkně vytvarovanými silně dužnatými, vejčitými stonky. Mezi drobnými, svítivě šarlatovými červenými květy, objevuji na několika rostlinách polozralé asi 15 mm velké tobolky. Po vyfotografování je sbírám a v botanickém nadšení málem zakopávám o želvu, která si to pomalu sunula do bambusové houštiny na kraji velkého močálu. Ze semen mám radost, protože jsem těchto rostlin viděl ve Vung Tau i v Saigonu desítky, ale vždy již s prasklými tobolkami bez semen. Z dalších sukulentních bonsají, jež mne zajímají především, jsou tu mladé Adenium obesum samozřejmě kvetoucí , ovšem bez plodů. Ve Vung Tau byly krásnější a podstatně větší a starší.

Shodou okolností oba druhy jsou rostliny introdukované do jihovýchodní Asie z jiných světadílů. Takových rostlin je ve Vietnamu velké množství. Souvisí to s objevitelskými plavbami Portugalců a Španělů a později s obchodováním spojeným i s přirozenou touhou lidí si převážet vědomě či nevědomě semena nebo celé rostliny do svých nových domovů. Za bambusovým porostem, kam jsem se šel podívat, protože tam probleskovaly překrásné modrofialové květy nějaké liány,jsem spatřil vysázený živý plot podél stezky z Euphorbia trigona. Rostliny byly vysoké asi 80-100 cm. Společně s nimi tu rostly asi 40 cm vysoké opuncie (Opuntia dilenii). Bambusovou houštinu asi 20 m vysokých stébel tvoří hlavně Bambus vulgaris. Je to jedna z nejrychleji rostoucích rostlin na světě. Vždyť za 24 hodin dokáže vyrůst až o 40 cm.

A to není zdaleka nejrychlejší a největší růst. Jiný druh, rostoucí v Indii (Dendrocalamus giganteus) má denní přírůstky až 80 cm ! Lehká a neobyčejně pevná bambusová stébla (bambus je tráva patřící mezi lipnicovité-Poaceae) mají veliký praktický význam právě zde v jihovýchodní Asii. Jsou totiž dokonalým materiálem pro stavbu příbytků, mostů, na výrobu jednoduchého nábytku a mnoha domácích potřeb.Ve Vung Tau jsem viděl skupinu dělníků, jak pokládali bambusová stébla asi 10-12 m dlouhá do mělkého výkopu a zasunovali jedno do druhého. Bylo to vodovodní potrubí. O několik stovek metrů dále stál nový zděný dvouposchoďový dům a kolem něj neuvěřitelná změť různě provázaných bambusových tyčí jako lešení. Působilo to velice komicky, ale svůj účel to zřejmě plní. Ale pokračujme dál.

Za houštinou je násep, porostlý neproniknutelnou změtí bylin, spadající do jednoho z nespočetných ramen Mekongu. Hladina kam oko dohlédne, je pokrytá tmavě zeleným kobercem listových růžic z nichž vyčnívají překrásné velké světlomodré květy. Zde by si jistě přišli na své milovníci akvarijních rostlin. Obrovský porost na hladině je plevelem všech tropických vodních ploch, vodní hyacint neboli Eichhornia crassipes. Je to vlastně rostlina plovoucí. Na hladině se udrží díky parenchymu s velikými mezibuněčnými prostorami naplněnými vzduchem, jenž vyplňuje baňkovitě zduřelé řapíky listů.Ve Vietnamu se s touto rostlinnou setkáme prakticky všude kde je voda. A ta je, vezmeme li v úvahu rýžoviště, zavlažovací kanály a nekonečné močály, řeky, vlastně také téměř všude. Vodní hyacint ucpává kanály, řeky, průplavy ale zde se jimi krmí prasata a vodní buvoli. Přesto je to překrásná podívaná na zeleno modrý koberec na hladině řeky. Rád bych pokračoval dál v postupném pronikání úžasně druhově bohatého rostlinstva. Ale pohled na hodinky napovídá, že se musím vracet.

Cestou ještě sbírám asi 15 cm dlouhé a 3 cm široké černohnědé lusky z nějakého druhu akácie s velmi drobnými lístky. Potkávám dvě Vietnamky s velikými bambusovými klobouky na hlavě, smějí se a nabízejí trs malých , drobných banánů a ananasy. Protože je stále vlhké vedro, celý propocený s radostí kupuji za několik dongů nabízené ovoce a s chutí je pojídám. U mikrobusu před farmou se setkávám se spokojenými přáteli. Snad každý něco nafotografoval, nasbíral či koupil. Dokonce i Zdeněk třímá v ruce neznámý druh orchideje. Do Vietnamu jel hlavně kvůli orchidejím.Tuto získal v hadí farmě, kde na jedné stěně z bambusů jich několik desítek pěstovali místní zaměstnanci.

©lapák © 2005